Ovčácko-pastevecké víkendy

Ze zkušenosti víme (klubové ovčácké víkendy a podobné akce), že čuvači mají k ovcím či kozám v drtivé většině případů bezproblémový vztah. Nenapadají je, jsou schopni s nimi sdílet společný prostor, respektují je. Přibližně polovina čuvačů ale nejeví o práci se stádem velký zájem. Mohou s ovcemi být, ale nevodí je, nepracují s nimi, nezajímají je, přehlíží je. Druhá přibližně polovina čuvačů projevuje ovčácko-pastevecké vlohy, které je možné dále rozvíjet. O ovce od počátku jeví zájem, mají tendenci si s nimi hrát a shánět je dohromady. Jsou kontaktem s ovcemi nadšeni a pasení se jí líbí. Ovce nenapadají, poměrně rychle chápou, co se po nich chce, a brzy začnou vodit stádečko ovcí za psovodem.
Zcela zásadní je pomoc instruktora při výcviku. Důležité též je, aby psi začátečníci měli možnost trénovat pasení na ovcích, které jsou již „ochozené“ (již pracovaly se zkušenými psy a vědí, co se od nich očekává). V opačném případě je zde značné riziko, že se výcvik již v začátcích nebude ubírat správným směrem.
První kontakt mezi čuvačem a ovcemi se uskuteční tak, že ovce jsou zavřeny v košáru (ohradě), čuvače necháme volně pobíhat okolo ohrady a pozorujeme, jak na ovce reaguje. Pokud ho zajímají, pozoruje je v ohradě a neagresivně (radostně) štěká, je vše v pořádku. A pokud k tomu má navíc tendenci obíhat dokola košár, je vyhráno. Komplikace nastává, pokud ho ovce vůbec nezajímají a radši zkoumá louku okolo košáru. Komplikací by též bylo agresivní chování čuvače vůči ovcím, ale agresivně se vůči ovcím ani jeden čuvač z naší skupiny nechoval.
Druhý krok představuje již přímý kontakt čuvače se stádem ovcí v košáru. Výcvik v této fázi usnadní, pokud čuvač umí přijít na zavolání či umí poslechnout základní povel k vyslání do určitého směru. Pokud chceme mít stoprocentní jistotu, že čuvač ovcím neublíží, můžeme mu před prvním přímým kontaktem s ovcemi nasadit košík. Psovod vstoupí s čuvačem do košáru a snaží se ukázat psovi, že by měl obíhat stádo po obvodu košáru tak, aby ovce byly mezi ním a psem (na povel „dozadu“, „okolo“ nebo „zpět“). Posílá tedy psa obíhat ovce – vždy z jedné a z druhé strany. Pokud čuvač projeví tendenci občas některou ovci štípnout nebo zatahat za ocas, důrazně ho napomeneme a nepřipustíme to.
Třetí krok představuje nácvik vodění ovcí na volné louce. I zde situaci usnadní, pokud čuvač umí přijít na zavolání. Na začátek můžeme použít dlouhou (třeba desetimetrovou stopovací) šňůru, abychom měli psa pod kontrolou. Vysíláme ho, aby obíhal stádo ovcí z jedné a z druhé strany (opět povel „dozadu“, „okolo“ nebo „zpět“), snažíme se, aby pochopil, že ovce by měly být mezi psovodem a psem a pokud nějaká opustí stádo, měl by ji přivést zpět. Tato fáze výcviku má takovou podobu, že psovod jde v čele stáda, čuvač je vzadu za stádem, neměl by ovce nijak obtěžovat štípáním nebo taháním za ocas a pouze štěkáním a obíháním by je měl usměrňovat, aby následovaly psovoda.
Čtvrtým krokem je vyvedení stáda z košáru. Psovod otevře košár a vyšle psa dozadu za stádo. Ovce se dají do pohybu a pes je jistým způsobem „vytlačí“ z košáru.
Pátým krokem je nácvik zastavení stáda. Psovod jde v čele stáda a čuvač vzadu za ovcemi. Psovod zpomalí krok a nechá se stádem částečně předejít. V momentě, kdy je uprostřed stáda, vyšle psovod psa, který byl dosud vzadu za stádem, směrem dopředu před stádo a nechá ho tam zalehnout. Ovce se automaticky zastaví, když před nimi stojí pes. Dále následuje buď tzv. „zapasení“ (ovce se začnou pást a pes leží před stádem), nebo další manipulace se stádem. Určitou alternativou k tomuto provedení zastavení stáda je mnohem jednodušší cvik, kdy psovod jdoucí vepředu nechá psa vzadu a nechá ho tam zalehnout. V momentě, kdy pes leží, psovod se otočí o 180 stupňů a prochází zpět prostředkem stáda směrem k ležícímu psu. Ovce mají tendenci se za psovodem otočit a jít za ním, ale přítomnost ležícího psa je zarazí a ony se před psem zastaví.
Šestým krokem je nácvik vyslání psa a přivedení ovcí. Tento cvik navazuje na předchozí cvik, kdy pes leží před nebo někde vedle stáda. Psovod chce pokračovat v chůzi se stádem, proto dojde k ležícímu psovi, nebo si ho přivolá, a pak ho vyšle za ovce a chce, aby mu stádo přivedl. Když se tak stane, psovod se postaví do čela stáda a jde dále v čele stáda, čuvač hlídá a vede stádo vzadu.
Ovčácké dovednosti čuvačů lze samozřejmě rozvíjet dál. V Klubu chovatelů slovenských čuvačů v ČR je v současné době 9 čuvačů, kteří složili Zkoušku vloh ovčáckého psa (ZVOP)a umí vodit stádo ovcí na volné louce za svým pánem. Tři čuvačky mají složenou zkoušku HWT a absolvovaly svůj první trial IHT-TS1.

Autor: Ing. Petr Šourek