Letní výcvikový tábor

Historie čuvačích letních výcvikových táborů

Máme nesporné štěstí, že se mezi majiteli slovenských čuvačů najdou vždy nadšenci, a to dostatečně obětaví nadšenci, kteří se snaží nejen zdokonalovat chov, který je samou podstatou existence chovatelských klubů, ale také mají snahu uskutečnit všemožné jiné aktivity pro naše psí parťáky, ale také pro nás lidi, protože my lidi se prostě neradi nudíme.

Prvními takovými nadšenci byli manželé Kunzlovi, kteří první výcvikový tábor slovenských čuvačů pod záštitou Klubu chovatelů slovenských čuvačů uskutečnili v létě roku 1988. Tento tábor se konal na soukromém pozemku jednoho z členů výboru KCHSČ, na dvoře Emilov na Křivoklátsku. Nebylo to žádné pohodlí, úpravu pozemku, výrobu překážek a jiné přípravy si museli účastníci tábora zajistit sami, bydlelo se ve stanech, k dispozici nebylo žádné zázemí, ani klubovna, ani kuchyňka, jen sociální zařízení paní domácí a dostatek dřeva pro každovečerní posezení u táboráku. Nebyla to doba, kdy bylo jednoduché vyrazit na dovolenou s jedním nebo dokonce s více psy, a tak tuto příležitost kvitovali všichni s povděkem a celkem logicky se z ní stala tradice, která trvá dodnes s malou pauzou v roce 1993. Od roku 1989 se už konaly tábory na různých kynologických cvičištích, později pak v kempech, kde bylo buď zázemí pro výcvik k dispozici, anebo bylo někde v dosahu. I ubytování se stávalo postupem času přívětivějším a pohodlnějším.

Od svých počátků měly výcvikové tábory pevně stanovený řád výcviku a všichni se účastnili všech jeho částí. Brzy ráno se vstávalo na stopy, po snídani se nastupovalo na výcvik poslušnosti, přes poledne byla odpočinková pauza, kdy se mnohdy i společně vyráželo na různé zajímavé výlety po okolí, a odpoledne se zahajoval základní výcvik záchranářský – hledání ztracené osoby, dále hlídání předmětu či obrana psovoda. Postupně se do výcviku zařazovaly také socializační cviky. Změna nastala postupem času v tom, že se dnes každý účastní té části výcviku, která je pro něj přínosná, nemusí tedy absolvovat vše. Vždy se na táboře také skládaly nějaké ty zkoušky, abychom věděli, kam jsme se svými čuvači postoupili. Nejdříve to byly zkoušky podle Českého svazu chovatelů, později zkoušky dle klubového zkušebního řádu a od roku 2009 dle zájmu účastníků pořádáme také zkoušky podle zkušebního řádu Kynologické jednoty Brno.

Co se za ty roky naštěstí naopak nezměnilo vůbec a vždy bylo podstatnou součástí tábora, byla socializace nás lidí. Kromě již zmíněných společných výletů za přírodními a kulturními krásami naší České kotliny, se sedělo u táboráků, opékalo, grilovalo, popíjelo, vtipkovalo i vážně debatovalo a poslední roky se věnujeme i jiné osvětě za pomoci různých zajímavých a poučných témat, která nám přibližují odborníci z řad veterinářů, výživářů a jiných odborníků na psí život. Cvičíme také nás lidi, abychom věděli, jak správně naše psí kamarády připravit a vést na výstavách a pro děti i dospělé pořádáme různé táborové hry a bojovky. Každoročně se sejde prima parta lidí a psů, a tak jsme neskutečně vděční za to, že už dlouhých 31 let tato tradice trvá a nachází si nové nadšence a pokračovatele.

Přehled letních výcvikových táborů:

01. 1988 dvůr Emilov na Křivoklátsku
02. 1989 kynologické cvičiště ve Dvoře Králové nad Labem
03. 1990 kynologické cvičiště ve Smržovce v Jizerských horách
04. 1991 kynologické cvičiště ve Dvoře Králové nad Labem
05. 1992 kynologické cvičiště ve Smržovce v Jizerských horách
1993 pauza
06. – 15. 1994 – 2003 kynologické cvičiště ve Smržovce v Jizerských horách
16. 2004 penzion v Mezné (NP České Švýcarsko)
17. 2005 penzion Solenická hospůdka v Solenici pod Orlickou přehradou
18. – 19. 2006 – 2007 penzion Farma Gex ve Všeticích na Benešovsku
20. 2008 kemp Orion v Roudné u Soběslavi
21. 2009 kemp v Herolticích u Tišnova
22. 2010 kemp Orion v Roudné u Soběslavi
23. 2011 kemp Poušov na Třebíčsku
24. – 25. 2012 – 2013 kemp Javorová skála u Jistebnice na Táborsku
26. 2014 kemp Orion v Roudné u Soběslavi
27. – 31. 2015 – 2019 rekreační středisko Luka v Podhradí nad Dyjí na Znojemsku

Tento článek vznikl z vlastních vzpomínek a vzpomínek dlouholeté poradkyně chovu KCHSČ, rozhodčí a instruktorky výcviku, paní Jany Kunzlové.

Petra Konečná

31.1.2019