Paní Vladimíra Tichá se narodila 20. března 1948 v Praze v rodině lesního inženýra – taxátora. Právě tyto kořeny jí zajistily prvotní kontakty s lesařinou, myslivostí a s loveckou kynologií. Jakožto myslivecká rodina chovali pochopitelně vlastního loveckého psa – drsnosrstého foxteriéra. Jak sama autorka uvádí, byl to její čtyřnohý impuls k tomu, aby se začala hlouběji zajímat o svůj současný obor. V uvedené době však mívaly děti a mladiství omezené možnosti předvádět psy na zkouškách z loveckého výkonu. Z tohoto důvodu proto dočasně „utekla“ ke služební kynologii. Psi byli také jedním z důvodů, pro který se následně přihlásila na veterinární školu v Českých Budějovicích. Školní statek zde vedl pan Pražák, kterého autorka osobně řadí mezi největší osobnosti lovecké kynologie šedesátých let. Kontakt s ním poskytoval všem studentům neopakovatelnou příležitost naučit se o psech mnohé nad rámec stanovený osnovami tehdejšího školství.

Po maturitě nastoupila paní Tichá jako „sestřička“ ve veterinární ošetřovně. Zde měla opět „kynologické“ štěstí v podobě spolupráce s další význačnou osobností, MVDr Janem Kollerem. Ten byl autorem Kynologické příručky a byl kynologickým odborníkem světového renomé. Navíc to byl další člověk, který byl ochoten podělit se o svoje hluboké znalosti se svými kolegy.

Ve veterinární praxi paní Tichá zůstala s výjimkou mateřské dovolené po celý život. Jedinou podstatnou profesní změnou byla výměna veterinární ošetřovny za specializovanou laboratoř klinické diagnostiky. Záběr její současné práce je velmi široký. Zahrnuje odvětví parazitologie, bakteriologie i běžná hematologická a biochemická vyšetření krve. Specializací Vladimíry Tiché je právě oblast biochemie a také reprodukce psů. Jejími pacienty jsou převážně zvířata z tak zvané „malé praxe“, tedy zejména psi, ale také kočky. Svoje vzdělání si v poslední době rozšířila studiem bakalářského oboru na České zemědělské univerzitě v Praze.

Takříkajíc rodinným plemenem je u paní Tiché lakeland teriér, kterému zůstala věrná přes čtyřicet let. První fenku si s manželem (křestním jménem Jan), který je mimochodem čtenářům Myslivosti dobře znám jako špičkový fotograf psů, pořídili již v roce v roce 1968. Se svými psy paní Tichá také skládala zkoušky, předváděla je na výstavách a pochopitelně odchovávala štěňata.

K praktické myslivosti se autorka dostává právě spíše prostřednictvím psů. Jak sama o sobě s částečným despektem říká, domnívá se, že „ženská a flinta k sobě prostě nepatří“. Osobně si ale troufám tohle tvrzení lehce zmírnit odkazem na autorčiny profesní znalosti i publikační činnost v oboru. Právě ony jí určitě právo na automatické zařazení do široké „myslivecké rodiny“ stvrzují.

Z přehledu aktivit paní Tiché souvisejících právě s myslivostí musíme uvést skutečnost, že je mezinárodním rozhodčím pro posuzování exteriéru psů a přes třicet let pracuje jako hlavní poradce chovu Klubu chovatelů teriérů. Řadu let také vystupuje jako tisková mluvčí Českomoravské kynologické unie, která je střešní organizací celé kynologie v naší republice. Určitě je potěšující rovněž fakt, že si podle vlastního vyjádření nadmíru váží členství v Redakční radě Myslivosti i to, že může v časopise pravidelně publikovat. Její články jsou zajisté známé většině našich myslivců, kteří se na ni jako na přední odbornici často obracejí se svými dotazy a problémy. V souvislosti s naším časopisem stojí za zvláštní vyzdvižení práce Vladimíry Tiché na poli propagace kynologie mezi mládeží. Již čtvrtým rokem totiž plní stránky rubriky Mladým myslivcům poučným vyprávěním o životě, práci a chovu loveckých psů.

Publikační činnost Vladimíry Tiché je v celé šíři natolik obsáhlá, že se zde musíme omezit na zdánlivě skromné konstatování (za kterým se ovšem skrývají stovky odborných článků), že kromě Myslivosti a zejména přílohy Lovecký pes, pravidelně publikuje v řadě dalších kynologických periodik či kynologických věstníků. Spolupracuje navíc s internetovým portálem i-dnes na atlasu psů a připravuje texty pojednávající o historii plemen, jejich povaze, potřebné péči či délce věku a zprostředkovává kontakty na chovatelské kluby. Řeší také dotazy lidí, kteří se chtějí něco dozvědět o psech a lidech okolo nich.

Z velkých děl autorky nesmíme v žádném případě opomenout velmi známý a populární Atlas plemen loveckých psů, který sestavila společně s manželem, coby autorem fotografií. Tato kniha byla po právu oceněna udělením Umělecké ceny ČMMJ.

Další velmi známé publikace paní Vladimíry Tiché.

Zdroj: http://www.myslivost.cz/